ChS BUCLÍKOV

Když máte potkany, nebo jakákoliv jiná zvířata, zjistíte, že děláte spoustu chyb. Některé dokonce opakujete v liché víře, že se zvíře pro příště poučí a ten kabel od televize nepřekouše. Nebo, že se budete pořádně dívat, aby se tak nestalo. Když kupujete už čtvrtý, tak konečně pochopíte, že člověk zvíře nezmění. Naopak zvíře změní člověka a to v tom dobrém slova smyslu i ve smyslu praktickém. Chovatelé potkanů si dříve či později otupí buňky pro pořádek. Ti z nás, kterým je příroda ani nenadělila, máme v tomto ohledu výhodu. Chovatelé mají také různé neestetické "vychytávky"  proti ničení důležitých věcí a pro pohodlí svých miláčků. To, co nestihli uchránit často nenahrazují novými kusy, pokud to nevadí funkčnosti. Proto si v bytě potkanáře sednete na ohlodanou postel, přikrytou ještě ohlodanějším prostěradlem a budete pozorovat majitele, který se zrovna směje tomu, že má na stole pár bobečků od svého zlatíčka...tak to chodí. Jsme chovatelé-začátečníci, ale i my jsme již narazili na pár problémů a pokusíme se s vámi podělit o naše řešení.

 

dráty telefonní, počítačové, televizní a zásadně ty nejdražší a nejnenahraditelnější:

Ideálním řešením je podle nás koupit husí krky na protahování drátů zdmi. Jsou umělohmotné a dají se koupit různé rozměry. Protože elektrické kabely končívají velkou zástrčkou (chlapi moji terminologii snad omluví:)), není možné takový kabel do krku nacpat. Řešením je krk podélně rozstřihnout a nastříhat na kratší kousky. Každý takový kousek se navlíkne a k dalšímu kousku se připojí velkou tlustou hnědou izolepou. K takto opatřeným drátům se potkani opravdu nedostanou a navíc samotné krky je ani nelákají. Kabely, které potřebuju přenášet (napájecí k notebooku) jsem jen obalila tou izolepou a hlavně se je snažím dostat z dosahu potkanů.

problémové soužití dvou potkanů:

Následující tip prosím neberte jako návod k řešení jakýchkoliv běžných šarvátek mezi vašimi potkany. Opravdu jenom jako radu v bezvýchodné situaci. V mém případě se to týkalo dvou potkanů, kteří se mezi sebou opakovaně rvali i na neutrální půdě a to způsobem, který byl pro oba velmi nebezpečný. Proto museli být v oddělených klecích. Když jsem je jednou opět zkusila vypustit z klecí zároveň, opakovala se známá scéna...tentokrát jsem je oba chytla, strčila na dno sprchového koutu a velice rychle oba osprchovala. V tom šoku samozřejmě ani jednoho nenapadlo útočit na druhého. Následně jsem je k sobě přitulila do ručníku a po pořádném vysušení dala do společné přepravky. Asi za hodinku jsem musela jet pryč a kluci jeli se mnou, střídavě v přepravce a střídavě v klokance. Večer byli tak utahaní, že vůbec neřešili to, že mají bydlet v jedné kleci a ani později nedošlo k vážnějším střetům. Samozřejmě se perou, ale už se nemusím bát, že se zabijí. Ke mě se jejich vztah nezhoršil, rozhodně se z nich po tomto zážitku nestaly třesoucí se trosky. Ale určitě záleží na psychice každého potkana jak takovouto metodu zvládne. Velice doporučuji osobní kontakt po sprše, aby zvířata znovu získala důvěru. A především: Pořádně si rozmyslete jestli je to nutné a pomůže to potkyšům, nebo jen vám.